Již od dubna jsme s mamkou plánovali dovolenou, možná i o něco dříve. Termín byl jasný od začátku, horší to bylo s tím, kam vlastně pojedeme. Hledali jsme na internetu nejdříve spíše rekreační střediska, ale nakonec jsme začali hledat nějakou tu chatu, pokud možno blízko Prahy. Po dovolené v Králíkách, kde jsme zažili luxus, nám už rozpadlé chajdy se suchým záchodem moc nevyhovují a tak se naše hledání stává poněkud obtížnější. Zkoušíme hledat v různých lokalitách, mě osobně hodně láká Hřensko, nikdy jsem tam nebyla, no a zatím ani tentokrát se sem nepodívám, protože s mamkou nakonec vybíráme chatu s bazénem v podstatě na druhé straně republiky (z pohledu Hřenska) a vyrážíme do Nových Hradů u Českých Budějovic.
Týden před touto dovolenou se s mámou obáváme, zda z toho nakonec nesejde díky povodním. V pondělí volám paní majitelku, ke které jedeme a ta mě ujišťuje, že v Nových Hradech voda není a ani nehrozí. Takže naší dovolené vůbec nic nebrání. Blíží se sobota 8. června, což je den našeho odjezdu a tak Máru již ve čtvrtek úkoluji nákupem. V pátek celé dopoledne i část odpoledne zavařuji Pátíkovi jídlo, abychom měli s sebou na dovču a nemuseli tam vařit. Stačí, že budeme muset vařit pro sebe. Odpoledne, když Patrik usnul sepisuju seznam, co všechno musíme mít sebou a poté balím své oblečení. Jsem zbalená asi tak za deset minut a pak už jen čekám, až se vzbudí Pátínek, abych mohla jít sbalit jeho věci. Když se konečně vzbudí, zabalím jeho oblečeníčko a poté jedu podle seznamu, který jsem si sepsala předtím. Zjišťuji, že většinu budu muset dobalit až ráno, jako třeba jogurty nebo peřinky, v kterých Páťa bude ještě spát. Večer, když moje zlaté dítko usne a my s Márou sníme večeři, tak se ještě pouštím do žehlení, opět hlavně díky Páťovi, protože tam má většinu bodýček s dlouhým rukávem. Když mám konečně dožehleno, tak to hned dávám do tašek a na seznam dopisuji další věci, které ráno nesmím zapomenout, např. kameru, která se ještě nabíjí. Jdeme spát chvíli před půlnocí a protože ráno máme vyjíždět okolo půl osmé, tak budík nastavuji na pátou.
Ráno tedy budík zazvoní v pět, ale z postele se hrabu až v půl šesté. Rychle umývám nádobí a dobaluju, co se už může. Pátík ještě s Márou spí, takže kupříkladu peřinky stále zabalit nemůžu, ale postupně si seznam odškrtávám, až chybí už jen maličkosti. V půl sedmé budím Máru, v sedm Páťu, rychle ho kojím, opět se mi nalila prsa a potom rychle dobaluju zbytek, zatímco Mára bere první tašky a na kočárku je odváží do auta. Já mám jednu tašku oblečení, Páťa taky, batoh s jídlem pro Pátíka, hračky, igelitka, zimní bunda, kočár a samo dítě v sedačce, no snad se do toho auta nějak vejdeme. Tam už je uskladněná postýlka a kartony vod. Před osmou jsme u mamky před barákem, když v tom zahlédnu u kina mámu s Roníkem. Všichni společně vyjedeme nahoru, Mára si dává kafčo a lívance, mamina dobaluje. Před devátou jdu Máru doprovodit dolů k autu, přehazuje věci z auta do auta, páč my s mamkou jedeme naší Zlatonkou a Mára bude jezdit máminou modrou Fábkou. Poté co se rozloučíme, jdu nahoru, Pátík už je unavený, mamka dobaluje poslední věci a potom už bereme dítko, zbytek tašek a vyrážíme dolů k autu. Martin s Irenkou nás jdou doprovodit, máma ještě rychle běží do krámu pro pečivo a pak už fakt konečně odjíždíme.
Najíždíme na D1, sjíždíme na Benešov, dojedeme do Českých Budějovic, pak na Trhové Sviny a poté už přímo na Nové Hrady. Na dálnici jsme Pátíka nakrmili. Celou cestu jedeme podle mapy a zabloudíme až v Nových Hradech, kde mineme benzínku, na které jsme měli zastavit. Projedeme celé Nové Hrady, ale nakonec benzínku najdeme a voláme majitelé, že už jsme tu, čekáme cca 10 minut, rychle se zdravíme a jedeme za nimi, na první pohled velice sympatičtí. Dojedeme do zahradní kolonie, pán mamku nasměroval, jak má zajet na naší současnou zahradu. Zvládla to hned na poprvé, šikulka. Pak se jí nějak podařilo zamknout nás uvnitř auta a nemohli jsme se dostat ven, sranda, jsme se zase předvedli 😀 Paní nás pak provedla naším novým dočasným domovem. Je to nádhera, teda až na ty schody, no snad to nějak zvládneme. Bazén vypadá krásně, doufejme, že nám vyjde i to počasí. K obědu si dáváme chleba s paštikou a potom vyrážíme na procházku. Jdeme očíhnout centrum města, vypadá to tu docela hezky. Pak jdeme zpět a posedáváme venku. Večer jdeme chrounit už po deváté, protože mamce není zase nějak dobře, vrátili se jí bacily a já toho mám taky nějak dost. Zkouším otevřít okénko nahoře v koupelně, protože tam máme moc horko, nakonec se mi to podaří, ale ulomím záclonku. Trocha lepidla to snad spraví. Hned jak lehnu tak usínám.
Ráno mě Páťulka probudil v půl šesté kňouráním, prsa dobrý, takže jdu vařit sunar. Nakonec spí skoro do půl osmé, takže ho přebaluji, oblékám, do body s krátkým rukávem, venku je azuro, na obloze ani mráček, pak dostává již studený Sunar a zkouším, zda-li bude ještě spát, nebude, tak si ho beru ještě ven, mamce není moc dobře, tak spí až do desíti. Já si čtu a hraju si s Pátíkem. V deset to vypadá, že by mohl zase usnout, a taky že jo. Předtím jsem snesla postýlku, tak chrouní tady s námi venku. Dostává přesnídávku a hrajeme si dál. Mamka vypadá dosti nemocně a je jí blbě. Páťa už chce zase spát a tak dumáme jak to udělat, protože postýlka se mi zase rozkládat a skládat nechce a tak nakonec Pátíkovi uděláme jakési mantinely na letiště a během chvíle spí. Mamka si jde lehnout s ním. Já vytahuju plavky a sluním se, paráda. No pak se to krapet pokazí a během chvilky začíná pršet. K obědu si ohříváme UncleBens s rýží, které mamka dělala včera k večeři. Po obědě se jdeme na chvíli projít, jen co přestalo pršet. Dojdeme na náměstí a jdeme zpátky. Mámě je blbě a neustále se mi omlouvá. A aby toho nebylo málo, volá brácha, že Roník je špatný. Volám Máru, zda by nemohl jít s ním na veterinu. Počítáme s nejhorším, ale nakonec přijdou dobré zprávy. Když se vrátíme zpátky z prochajdy, jdeme si lehnout všichni tři. Večeře – chleba s paštikou, pak koupeme společně s mámou Pátíka, mazání, krmení, chvilku si vypráví něco v postýlce a usíná. Mamině je trochu líp, tak chvíli mydlíme karty, já vyhrávám 13 korun 🙂 Zatímco jsme hráli karty, příroda doslova čarovala, blížila se bouřka a obloha dělala nádherné obrazce. Modrá, černá, fialová, rudá, šedá a do toho blesky. Když se spustil déšť, tak se okamžitě ochladilo, takže se balíme a jdeme spát.
Když se ráno vzbudím, tak zase kontroluju prsa, jsou opět v pohodě, takže jdu vařit Sunar. Pátík se nakonec vzbudí před osmou, takže klasický maraton. Venku sice neprší, ale je pěkná zima, takže Pátíka dáváme do vaku, aby nenastydnul. Při snídani koukáme na Ulici a poté vyrážíme do města na nákup. Lékárna, drogerie, coop, trafika, drogerie a zpátky. Pořídili jsme vše, máma léky, které na sebe hned po návratu aplikuje a chválí si kapky do nosu, že může dýchat nosem, jogurty pro Páťu, nějaké to jídlo, ubrousky, mapu… Pohledy, ty hned napíšu, abychom je mohli poslat. Mamka pak vaří oběd, je jí mnohem líp a tak hned po obědě vyrážíme na výlet do Terezčina jinak také zvaného Tereziino údolí.. Takže zase na náměstí, potom dlouhý kopec dolů, snad jdeme dobře. Nakonec najdeme parkoviště a informační tabuli, jsme správně. Visí tu taky varování, že kvůli podmáčené půdě padají stromy a vstup je jen na vlastní nebezpečí. Máma chce couvnout, ale já si trvám na svém a tak vyrážíme. Přejdeme první most a nacházíme první ceduli naučné stezky, pro nás první, jinak má číslo 15? No jdeme dál.. Obě jsme čekali nějak upravený park, místo toho se v podstatě brodíme blátem, zarostlými loukami. Dost nám to tu připomíná Kocábské údolí, je to hooodně podobné. Nakonec dojdeme až k vodopádu, na který jsem se hlavně já těšila a chtěla ho vidět, ale je to opět tak trochu dost zklamání. Čůrek vody, který trochu stříká ze skály. No když už jsem tady, tak si to fotím a jdeme dál. Po chvíli se točíme zpátky, cesta tu opravdu není dělaná pro kočárek a mamce není moc dobře. Zpátky na parkovišti jsme za chvilku a teď ten šílený kopec nahoru, máma mi skoro omdlévá po pár krocích. Nakonec ho zdoláme celkem rychle a překvapivě i snadno. Vypadalo to hůř než by se mohlo zdát. Dopolko jsme zapomněli na pepř a pití, takže mamka jde do krámu a já si dávám zmrzku a čekám na ni v parčíku na náměstí. Pak domů, chvilku spát a když se budíme, leje jako z konve. Musíme si zatopit, tentokrát se zadařilo. Koukáme na Ulici, hrajeme si s Páťou. Ten pak usíná, my koukáme na gympl, vylomeniny a jdeme spát. Venku už neprší a předpověď na další dny vypadá celkem nadějně.
A máme tu úterý. Ráno jsem vstala a byla zima jako v morně. Prsa dneska nespolupracují, takže Pátínka musím nakojit. A dole zatopit. Už jsem na to krapet přišla, takže zatápím hned na první pokus. Pátík je ledový jako kus ledu a tak si ho beru k sobě a spíme spolu skoro až do devíti. S mamkou si děláme snídani a koukáme na Ulici. Mamče už je o dost lépe a tak se rozhodujeme pro výlet do ZOO. Skládám kočárek do auta, balíme vše potřebné pro Pátínka, hlavně jídlo a plínky a tak nějak vše okolo, aby nic nechybělo. Studuju mapu a letáčky, co tu máme k dispozici a vyrážíme. Otvíráme bránu, trochu s obtížemi, ale nakonec na to přicházím. Máma vyjíždí hned na poprvé, šikulka moje. Jedeme směrem na Trhové Sviny, pak na Borovany a když dojíždíme k vesnici Dvorec, tak zjišťujeme, že ZOO už jsme přejeli. Jedeme tedy až do Borovan, ale tam nic zajímavého nenajdeme a tak se vracíme do ZOO, tedy spíš do Parku exotických zvířat, tak se to opravdu jmenuje. Platíme vstupné 120,– korun za jednu, za kočár naštěstí nic a jdeme na prohlídku. Jako zvířata super, vidíme lemury, paviány, šimpanze, medvěda, tygry a lvy, leopardy, vlky a další a další zvířata, ale je to tu malé, dosti nahňácané na sebe, takže tuto ZOO jsme prošli asi tak za půl hodiny. Děláme pár fotek a razíme k autu. Zase složit kočár, uvázat Páťu a jedeme do Trhových svin na oběd. Dost dlouho hledáme místo na parkování, nakonec parkujeme u krámu a jdeme pěšky na náměstí, kde objevíme restauraci s rozumnými cenami a zahrádkou. Takže parkujeme kočár a obě si objednáváme smažák 😀 jak jinak. Když dojíme, tak hned platíme, jdeme zpět k autu a jedeme zpět do Nových Hradů. Když se vrátíme, tak hned dáváme Pátínkovi napapat a jdeme si všichni tři na chvilku lehnout. Vstáváme a vyrážíme na další prochajdu. Jdeme zase do centra a dál, zkoušíme najít další krám, neúspěšně a tak se vracíme zpátky na náměstí a já jdu do krámu, honí mě mlsna. Kupuju nektarinky a zmrzlinu. Chvíli sedíme na náměstí a pak jdeme šourem zpátky. Když se vrátíme, tak Pátík dostává jogurt a my s mamkou hrajeme Carcasone, poráží mě, mrška. Když dohrajeme, tak máma vaří Sunar a jdeme Pátínka společně koupat. Máma pak promazává, chvilku si s Páťou hrajeme, pak dostává Sunar a usíná. S mamkou si dáváme domácí naložený hermelín, mňam. Koukáme na Ordinaci a jdeme spát.
Ráno mě vzbudil Pátínek šťoucháním do mého obličeje. V noci jsem si ho přendala k sobě a pečlivě jsem dohlížela na to, aby se nám neodkopával. Šla jsem uvařit Sunar a mamka mezitím Pátínka zabavovala. Měl už hlad a tak jsem Sunar musela chladit v umyvadle pod studenou vodou. Poté jsem ho nakrmila a usnul, takže jsme spali cca do devíti. Při snídani jsme zkoukli Ulici. Venku je nádherně, na obloze ani mráček. Vytáhla jsem plavky a zaujala polohu ležmo na lehátku, paráda. Dumaly jsme, že vyrazíme na Hlubokou, ale pojedeme asi až zítra. Jelikož je krásně, tak jsme Pátínkovi snesli dolů postýlku a Pátík v ní byl docela dost spokojený. Se sluníčkem jsem skončila, jelikož mi zase naskákala vyrážka 🙁 K obědu mamka udělala lečo, když jsme se najedli, tak jsem všechno potřebné pobalili a vyrazili jsme na další plánovaný výlet k pohraničním rybníkům. Chvíli jsme bloudili, ale nakonec jsme našli tu správnou cestu, ale… Nejdřív jsme vytlačili kočárek do kamenitého kopce, našli první rybník a podél něj šli dál. Vypadá to moc hezky a já mám radost, že jsme objevili konečně nějaké hezké místo. V cestě nám seděl mladý rybář a varoval nás, že dál je bahno, nelže… Brodíme se, já mám brzy v botách mokro, ale konečně to končí. Jdeme dál asi dalších deset metrů a další dva rybáři, kteří nám oznamují, že asi budeme muset zpátky… Obě se koukneme na cestu před námi a opravdu, musíme zpátky, cesta mizí ve vodě 🙁 Takže to otáčíme, před kopcem vyndávám nosítko a dávám do něj Páťu, protože kopec je dosti prudký a hlavně cesta dost rozbitá, tak by měl dosti velký tankodrom. V nosítku se mu líbilo a rozdával úsměvy na všechny strany. Byli jsme se podívat u hráze rybníka, pak jsme seběhli ten kopec. Co dál, procházka nějako tedy nevyšla, tak zkoušíme další cestu. Ta ale po chvíli končí, má to přeci jen jednu výhodu, nacházíme lesní jahody, mňam. Potom tlačím kočárek zase nahoru do kopce, zkoušíme další cestu, zase slepá, tentokrát vede přímo do pole. Ještě je málo hodin, tak nakonec razíme zase na náměstí na zmrzku, tu si v klidu slížeme, Pátík dostává přesnídávku a jdeme zpátky. Vedle zahrady nějaký pán seká trávu a tak Pátík ne a ne usnout, my s mamkou hrajeme vrhcáby. Pak Pátík dostává amok únavy, dostává kaši, která je provázená pláčem a jen co dojí a dám ho do kočárku, tak ihned usíná. Spí naštěstí jen chvíli, pak s námi kouká na Ulici a po Sunaru zase hned usíná. My s mamkou ještě hrajeme karty a jdeme taky spát.
Přes noc jsme nechali Páťu spát v postýlce a ráno je zase celý studený. Jdu vařit Sunar, mamka mezitím Pátíka zabavuje. Po Sunaru ihned usíná vedle mě. Spíme cca do devíti, snídáme venku před chatou. Už teď je vedro a dumáme jestli vyrazit na výlet na Hlubokou nebo ne. Nejdřív to zavrhneme, ale nakonec začneme balit a po jedenácté vyrážíme. Krom jednoho omylu, kdy jsem se na chvíli zabrala do mapy a nesledovala cestu, jsme bez chyby dorazili na místo. Platíme 50 korun parkovné a razíme nahoru do kopce k zámku. Nevím jak jsem na to přišla, ale myslela jsem, že Hluboká je na rovině, no, není. Vytlačit kočárek nahoru je docela fuška, mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudníku. Hned pod hradem, tedy zámkem nalézáme začátek naučné stezky a rozhodujeme se, že si ji celou projdeme. Druhou tabuli najdeme celkem bez problémů, ale pak jsme špatně odbočili a trochu si zašli. Nacházíme lavičku ve stínu a Pátík dostává oběd, naposledy dostal jogurt, ještě než jsme vyjeli. Když se napapal, tak se jdeme podívat na zámek, krása, je vidět, že tady peníze nechybí a že se o něj starají. Poté procházíme zahrady, máma dává kafčo z automatu a vyrážíme do parku. Nacházíme krásnou vyhlídku do okolí, Pátík mezitím usnul. Jdeme po naučné stezce, tabuli po tabuli. Část byla asi pod vodou, takže se brodíme bahnem, v jedné části se v žabkách kapku sklouznu a bahno mám až po kotníky. U lavičky vytahuju vlhčené ubrousky a musím si nohy otřít. Zbytek cesty už probíhá bez problémů. Před prvotním kopcem, který nás teď čeká dolů, přendávám Páťu opět do nosítka. Pod zámkem nacházíme hezkou hospodu s celkem rozumnými cenami a hezkou zahrádkou ve stínu a dáváme pozdní oběd. Máma borůvkové knedlíky, já Ceasar salát. Obě sníme všechno. Já sice za studena, ale i tak mi moc chutná. Zaplatíme a razíme hledat lékárnu. Už ráno jsem konstatovala, že Pátík má levé očičko nějaké zarudlé, do hodiny po tomto mém konstatování měl v koutku oka ospalku a od té doby mu s očička teče hnis a stále více mu to natéká 🙁 Lékárnu nakonec nacházíme a kupujeme mu oční kapky. Rychle se pak ještě stavujeme v Penny pro příkrmy, přesnídávky a nějaké drobnosti a už jsme na parkovišti. Větráme auto a mamka dává Pátínkovi přesnídávku. Cestou domů musíme zastavit, já jen rychle vyskakuju a rovnám zkroucené dítko a jedeme dál. Když dorazíme, tak vybalujeme nákup, převlékám Pátíka, protože je celý zpocený, pak i sebe a jdeme si s mamkou sednout pod pergolku a mydlíme karty, pro tentokrát autobus. Po dvou hrách, vyhrávám 43 korun. Pak se tu stavuje paní domácí, zalévá kytky a zase jde. Ve čtvrt na osm koupeme Páťu, čistíme mu očičko, dostává Sunar a jde spinkat. My s mamkou zůstáváme pod pergolou a hrajeme dál karty, jednou Vatykán a pak žolíky. Dali jsme si s mamkou víno, už bylo na čase, naše dovča se už krátí. Smějeme se, hlavně, když mamina nějakým nedorozuměním rozdá 16 karet místo 12 😀 Pak mě totálně odbourává, když si jde odkašlat a s hleny, co jí překážely v krku odkašle i večeři. Před půlnocí to balíme, dáváme sprchu a jdeme chrounit.
Ráno jsem se kupodivu po noci plné vášní (tím myslím to, že moje zlatá maminka celou noc chrchlala a když nechrchlala, tak mě budil Pátínek) vzbudila jako první a šla jsem uvařit Sunar. Páťa se vrtěl, ale vzbudil se až po osmé. Venku dneska nic moc, sice neprší, ale je zamračeno a docela zima. Při Ulici snídáme, pak koukáme ještě na Ordinaci a když skončí, mamka dává Pátínkovi přesnídávku. Páťa hned poté usíná a já nakonec zaplouvám k němu. Mamka myje nádobí a pak odpočívá venku na lehátku. Když se vzbudím, tak mamka ohřívá lečo a pak jde budit Pátíka, ten dostává oběd a poté balíme zase vše potřebně a vyrážíme na poslední výlet, na Žumberk. Počasí se nakonec docela vybralo. Žumberk nalézáme bez sebemenších problémů, je to tu hezké, ale malé. Nejvíc času nám zabírá focení, přesto máme prohlédnuto za půl hodiny. Páťa usnul v kočárku a tak se nám ho nechce budit a procházíme se ještě po městečku, teda spíš vesničce. Chceme se pak ještě stavit v hospodě na náměstíčku, ale se mi ani mamině nelíbí její návštěvníci a tak se vracíme k autu. Páťa se kousek od auta budí, takže vše je v pořádku a jedeme zpátky. Když mamka zaparkuje, jdeme hned krmit Páťu, aby nám to vyšlo s večeří. To jsme ještě ani jedna netušila, jak se u toho zasmějeme. Já otvírám jogurt, vyjídám z něj větší kusy, když ho předávám mamině, nechápu jak, ale nějak na sebe obrátila lžičku a celá se ohodila, výgeb… Poté konstatuju, že ten jogurt je fakt dobrý a tak mamina kontroluje, jakýže jogurt to vlastně je a nějak jí vyskočí a většinu vyklopí na Patrika… Já smíchy ležím a nejsem ničeho schopná, máma se chechtá taky a mezi nádechy a smíchem po mě chce, abych jí podala ubrousky a pak tam zaznělo něco jako: Dělej, teče to do sedačky, dělej, no, už je to v sedačce… Ale já se směju dál a dál… Pátík jen kouká, co se nám to děje a nechápe, proč ho nikdo nekrmí a začne mydlit ručičkama, takže je za chvíli od toho jogurtu skoro celý. Hned po jídle ho převlékáme, já čistím sedačku a není to tak hrozné. Když se dosmějeme tak jdeme balit, zítra už domů, ach jo, to to uteklo. Zabalíme co jde, ale stejně toho dost zůstává. Kočárek už necháváme v autě, jen jsem ho lépe napolohovala. Pátík usíná a my s mamkou hrajeme Carcasone, pak koukáme na Ulici a večeříme, do toho se budí Páťa, tak dostává kaši. Po Ulici koukáme na Kdo přežije a před osmou koupeme Páťu a jde spinkat. Hrajeme ještě jednou Carcasone a jdeme spát i my.
A máme tu sobotu, Pátínek se budí v šest, dostává Sunar a zase usíná. Dneska zrovna jako na potvoru by spal a nechal nás se pořádně vyspat. No nakonec s mamkou spíme do sedmi a vstáváme, pomalu dobalujeme a hlavně potichu, abychom nevzbudili díťátko. Nakonec se Páťulka vzbudí asi v půl osmé, za asistence mamky ho přebalujeme, převlékáme a už to bereme fakt z gruntu. Mamka jde dolů, já jí snáším Pátíka a uklízím vršek, mamka už má vše zabalené, tak dobaluju svoje a Pátíkovi věci. Poté to postupně všechno snáším dolů, prohlížím všechno, zda-li jsme tu nic nenechali. Svlékám postele a vršek je hotov. Za to dole to vypadá jako po výbuchu, jednu tašku už mám plnou, takže jí s postýlkou odnáším do auta, poté peřinky. Mamka si komplet dobalila svoje věci a tak odnáším její tašku. Pak balíme jídlo, další zavazadlo… No postupně to dobalíme všechno a vevnitř už nic není, kromě děťátka. Odnáším Pátíka pod pergolu, vracím se zamést, mamka pak vytírá a je hotovo. Usazujeme se pod pergolu, dáváme Páťovi jogurt a voláme majitelům, že už chceme jet. Přijíždí asi tak za deset minut. Paní s mamkou vše prochází, loučíme se a odjíždíme. Bylo tu hezky a fajně, třeba se sem jednou vrátím.
Jelikož jsme s mamkou naplánovali, že se cestou domů stavíme za babičkou na chatě, tak dojedeme do Budějovic a pak nejedeme na Prahu, ale na Písek. Jedeme podle mapy a nemáme problém, jsem dobrý navigátor. Když se dostaneme na dálnici, tak přemýšlím, kudy pojedeme, jestli do Mníšku a cestou kterou známe nebo si to trochu zkrátit, nakonec se rozhoduju pro zkratku. Navádím mamku podle mapy, dojedeme v pohodě. Na Askaloně očekáváme totálně rozbitou cestu, ale už je opravená, takže se nakonec dostaneme až k nám, stavíme u Tapinů a jdeme za babičkou, překvapení se podařilo. Chvíli po nás dojíždí ještě Marek s Naďou, to je taky překvápko pro všechny 🙂 Sedíme, povídáme a jedeme domů, Pátík s Márou a Naďou ve Zlatonce, my s mamkou ve Fabii, sraz máme před barákem.
Dovolená definitivně skončila, ale vzpomínek je plno a můžeme si je připomenout taky díky fotogalerii 🙂