Již nějaký čas dopředu jsme plánovali jako už tradičně s If výlet do Jizerek. Jelikož můj voucher končil koncem června, tak jsme hledali termín, který by nám vyhovoval všem. Nakonec se vše řídilo v podstatě podle mě a Máry, jeho ryby, moje dovolená, Růžená, prostě jediný víkend, který přicházel v úvahu byl ten přelomový mezi květnem a červnem. Na hory jsme se vždy připravovali již s předstihem, domlouvali co a jak, tentokrát jsme vše nechali tak nějak volně plynout.
U nás jaksi až do pátku do odjezdu stále nebylo jasno, kdy to vlastně pojedeme. Já byla s Pátíkem doma a po chatu řešila s If, kdy které z nás dorazí domů tatínek. Radek vyhrál a byl doma první. Já celý den volala Márovi, jak to s ním vypadá, spíš jsem ho s tím jen rozčilovala, ale nakonec dorazil chvíli po čtvrté, já už měla zabaleno, takže jsme dobalili Márovi věci a začali to pomalu lifrovat do auta. Protože toho máme trochu víc, tak Mára jde první, sám, a vrací se pro nás. Na podruhé už jdeme všichni tři. Mára je šikulka a podaří se mu vše do auta nacpat. Konečně vyrážíme.
Voláme si s Evou a nakonec jsme vyrazili skoro ve stejný čas, takže si dáváme sraz jako vždy u letadla. Pechouni jsou zde první v novém voze 🙂 a cucají zmrzlinu. Pozdravíme se, chvíli povídáme a vyrážíme. Když dorazíme na místo, tak je prázdné parkoviště a silnice vypadá perfektně, máme sebou i brusle, tak třeba..
Necháváme tatínky s dětma u aut a jdeme s If zajistit ubytování. Tady o nás vědí a vše probíhá bez problémů. Původně jsme měli být v budově C, ale nakonec jsme v hlavní budově a my i Pechouni dostáváme apartmány, abychom se lépe vešli s postýlkama. Čím jsme si to zasloužili? Škola v přírodě, která tu měla být s námi nedorazila kvůli kázeňským trestům a když to sdělujeme klukům, tak mají očividnou radost, ani ne tak z apartmánů jako spíš, že nedorazili uřvaní žáci základní školy.
My s If krmíme dítka a kluci na nás už čekají v restauraci. Jídelníček je stále stejný, takže víme co si dát a čemu se vyhnout. Já volím klasicky smažák, Mára svíčkovou. Děti jsou v sedačkách a docela to s nimi jde, ale koncem jídla už jsou oba v náruči.. Po večeři jdeme pomalu vybalovat, hlavně složit postýlku a připravit Pátíka na spaní. Eva s Radkem jdou ještě na chvíli ven, If očíhnout terén na brusle. Pátík dostává najíst a usíná, takže zapínám chůvičku, zkoušíme signál do restauračky, vše funguje jak má, Pátík spinká, takže se přesouváme dolů. Pechouni doráží chvíli po nás i s Lukáškem a sedíme a klábosíme a je nám fajn. Jdeme spát a těšíme se na zítřek.
Když se Patrik ráno vzbudil, tak koukám ven a svítí sluníčko. Krmím ho a ještě usínáme. Když se vzbudíme, tak začíná pršet, chjo. Jdeme na snídani, Eva opět nezklamala a zase má konev čaje. Já i Mára jsme se těšili na párky, ale nějak nejsou. Pak řešíme co budeme dělat. Rozhodneme se jít aspoň na chvíli ven. Radek je proti, že nepůjde. Připravujeme děti, kočárky a než se vše připraví, tak se spustí ceďák. Radek s námi nakonec jde a Mára stávkuje, že v tomhle lijáku nikam nejde. Jdeme směrem ke sjezdovce, kde jsme kdysi postavili prvně If na lyže a vypadá to tu úplně jinak. Děláme pár fotek a jdeme zpátky. No, není to tak hrozné, ale moje čouhající rukávy zpod ponča, které jsem měla od Radka zapůjčené (ještě jednou díky), jsou úplně durch promočené. Na hotelu vybalujeme děti a vynášíme kočáry, následně krmíme děti a jdeme sami na jídlo.
Po obědě koukáme z okna a přemýšlíme, co budeme dělat, venku vytrvale a neustále prší. Nakonec s Evou oblékáme děti, navlékáme na sebe ponča, na kočárky pláštěnky a vyrážíme ven. Jdeme se podívat k odbočce k Protržené přehradě, kam jsme kdysi šli na běžkách. Cestou povídáme a vzpomínáme, například na můj strach z velkých psů a jak jsem právě na této cestě potkala psa – koně 😀 Když dojdeme k odbočce, tak se jdeme podívat ještě na most přes vodu a moc mu nechybí a bude pod vodou. K přehradě nejdeme, za prvé cesta není úplně vhodná pro kočárky a za druhé už je docela dost hodin, tak se vydáváme zpět. Cestou volám Márovi, aby uvařil kaši, sunar a když přijdeme zpět, mám už vše připravené. Pak jdeme na večeři a když na ni čekáme, koukáme jen zoufale z okna, jak tam stále chčije a chčije a chčije.. Patrik jde po večeři spát a s Márou se přesouváme do baru, kam za námi za chvíli přijde i Radek a později si nás tam vyzvedla If s Lukáškem a přesunuli jsme se vedle do hospody. Obsluha kapku vázne, pán na nás zapomíná, a tak jdeme celkem relativně brzy spát.
Když se ráno v neděli vzbudíme, stále leje… Ale už ne tolik a když se rozhodneme, že vyrazíme ven s kočárkama, tak už skoro neprší. Cestou i na chvíli přestane, začne dokonce i svítit sluníčko a postupně začínáme odkládat svršky. Dojdeme opět k odbočce na Protrženou přehradu a jdeme zkouknout most, stále je vidět a voda vypadá stejně jako včera. Já sbírám šutráky Leontýnce do akvárka a dávám je dolů do kočárku, Mára je tímto mým úkonem vyloženě nadšen 😀 Vracíme se zpátky a opět začíná trochu krápat a když se po návratu převlečení dostavíme dolů na oběd, už zase leje. If chtěla původně na brusle, no asi ne…
Já a Mára to hned po obědě balíme a jedeme domů. Chvíli trvá než se to všechno zabalí, pak se loučíme s Pechounama, Mára přistavuje auto v podstatě přímo před dveře, takže skoro ani nezmokneme a jedeme domů. Cestou prší, ale není to nějak hrozné a dojedeme domů v pohodě.
Až v Praze se dozvídáme po zapnutí televize, proč nás všichni bombardovali telefonáty, po celé republice jsou povodně 🙁
Tento víkend bych schválila jako celkem vydařený, nakonec… Na lyže to tu je mnohem lepší, ale je fakt, že jsme měli dosti stížené povětrnostní podmínky a i tak jsme si to myslím všichni užili, i když jinak než jsme měli původně v plánu.
Fotky z upršeného víkendu v galerii 😀