Letošního Silvestra jsme měli docela dlouho docela jasného. Od února jsme věděli, že už budeme tři, takže určitě doma. Žádné hory, hospody, nebo tak něco. Loňského Silvestra jsme strávili s Ondrou a Vendul u nich a jak jsme se dohodli, letos měli oni přijít k nám.
Jak bylo dohodnuto, tak se i stalo 😀
Marek dopoledne zajel na nákup dokoupit poslední nezbytnosti pro večer. Po obědě jsme začali připravovat jednohubky a obložené talíře. Vendul s Ondrou dorazili krátce před sedmou. Pátík ještě nespal, takže si ho Vendul pochovala a předala mu krásného robůtka, děkujeme… V osm jsem Pátíka vykoupala, přebalila a nakrmila a šupky dupky do postýlky. Neusnul hned, ale v devět už byl klid a silvestrovská párty mohla začít.
Marek, Ondra a Vendul popíjeli bílý rum s kolou a limetkou, aneb Cuba Libre a já srkala džusík nebo Fantu. Seděli jsme, koukali na telku a pojídali. Já začala okolo jedenácté usínat, takže jsem zbytek přesvědčila, abychom vytáhli nějakou hru. Vyhrálo Člověče, nezlob se, které Mára dostal od Ježíška.
Nakonec se hra dostala do fáze, kdo vyhodí Máru vyhrál 🙂 Já vyhrála, svého manžela jsem vyhodila x-krát. Ale do domečku se dostala první Vendul, poté Ondra a na závěr jsme bojovali o třetí flek já a Mára. Mára vyhrál 🙁 Ale jen o kousek..
Přiblížila se půlnoc a tak se připravil šampus, o půlnoci jsme ho bouchnuli a proběhl přípitek. Venku se spustil megaohňostroj, Pátík spinkal, ale dosti neklidně. Obvolala jsem příbuzenstvo a zábava mohla pokračovat.
Ondra s Vendul přivezli hru Alias, něco podobného jako Activity. Dvojce já a Mára, Ondra a Vendul. Hra začala. Vše nám jde, pantomima, hádání slov, abeceda, veršování, já mám tedy dost velký problém se známými osobnostmi a všechny tím bavím, krom mého manžela, který ze mě kvete… 😀
První kolo jsme s Márou nakonec vyhráli, i když jsem nám to skoro prohrála, poté co jsme x-krát stoupnuli na políčko právě známých osobností, neustále jsme se vraceli zpět a postupovali zase na toto políčko.
Druhé kolo už bylo vyrovnanější, hlavně jsme si přečetli nebo spíš dočetli pravidla a hra nabrala trochu jiné obrátky.
Nejlepší okamžiky? Márova stonožka, Ondrova andulka, Vendulčino dohadování s Ondrou a moje znalost známých osobností.
Já to v půl šesté ráno vzdávám a jdu spát, sice můžu celý den spát, ale naše miminko se budí okolo osmé, tak toho asi moc nenaspím. Takže zalézám do pelechu a okamžitě usínám.
Ondro, Vendul, děkujeme mockrát za super večer a těšíme se, až si to zopakujeme, doufám, že dříve než na příštího Silvestra 😀