Již dlouho jsem zvažovala, že děti by měli opustit náš obývací pokoj, ve smyslu, že náš obývací pokoj vlastně vůbec neplní tento účel, ale je z něj spíš herna pro děti. V jejich dětském pokoji je tak hrozně málo místa, že tam chodí jen spát a hrát si tam v podstatě vůbec nemohou.
Jednou jsem to nadhodila Markovi, ten jakžtakž souhlasil, s tím, že tedy nová postel. Pak jsem ho ale jednoho dne donutila, aby šel vše změřit a ejhle, ono se tam ta postel k dětem do pokoje úplně v pohodě vejde, takže mi vlastně tenkrát, když jsme sem stěhovali lhal 😀 Pokoje jsou stejně široké, takže nic nám nebrání, nová postel není třeba.
Teď kam dát děti? Naďa s Mirkem mají víkendy do vánoc obsazené a nemají nám ty prcky kdy pohlídat a tak s mamkou hledám termín, kdy má volno a kdy by to bylo možné uskutečnit. Mára má ještě pár dní dovolené a tak se nakonec shodujeme, že to uděláme v termínu 6. – 8.12.2015, neděle až úterý.
Jakmile máme tyto detaily doladěny, neustále přemýšlím a vymýšlím, jak bychom to udělali, jaké barvy, jak to tam vměstnat, co a jak udělat. Mára to klasicky bere po chlapsku, vše měří a zanáší do svého pracovního programu a pak mi ukazuje, jak a co by kam dal 😀 No moje představa je krapet jiná a tak mu to celé přeorganizuji, vysvětluji mu, proč to je takhle mnohem lepší a že to tak prostě bude, protože to tak prostě bude 😀 No uvidíme, zatím je to vše jen v počítači (stejně jsem si nakonec prosadila svou 😀
Takže barvy… Pokojíček to mám být klučičí a i holčičí, takže se to musí nějak rozdělit.. Půlka zelená a půlka červená? Nebo moje oblíbená modrá a žlutá? Nakonec to rozhodla akce v Kaufu, kde Mára koupil zelenou barvu za čtvrtinovou cenu.
V pátek před akcí má Mára v práci pracovní okno a tak mě vyzvedává doma, babička Jana nám hlídá ratolesti a vyrážíme spolu do Ikei okouknout skříňky (děti je dostanou od Ježíška dědečka), které jsem okoukla u Pechounů a moc se mi líbili a přesně mi zapadají do konceptu pokoje 😀 Skříňky v Ikei nacházíme, ale nemají červenou, takže bereme růžovou, pokojík tedy bude zeleno-růžový 😀 No pro mě nic moc představa, jak všichni ví, růžovou nesnáším, ale tahle se mi i celkem líbí a do toho nového pokoje to prostě přesně pasuje. Kupujeme ještě závěsné košíky, pár dalších blbinek a vyrážíme domů. Mára mě vysazuje a odjíždí zpět do práce, babička jde domů. Večer pak Mára dovezl ještě tu růžovou barvu, fialovou pro ložnici máme též z akce v Kaufu.
V neděli nastává den D 😀 Ven nejdeme, protože venku je celkem hnusně a tak Mára nakonec bere Pátíka do auta a jedou pro mamku do práce, která si to zařídila a mohla skončit dřív. Společně přicházejí k nám, já mám vše zabaleno a připraveno a tak odvádíme děti k mámě. Měla jsem jí pomáhat s koupáním a ukládáním, páč je po třech denních, ale nakonec se dětí ihned ujímá a posílá nás makat 😀
S Márou se ještě zastavujeme v Albertu pro něco k jídlu a jdeme domů. Takže nejdříve vystěhovat oblečení od dětí ze skříně, za chvíli hotovo. Mára ze skříně odmontoval vše co šlo a společnými silami jsme ji přenesli do obýváku. Původně jsme chtěli prohodit akvárkovou skříň za tuto, ale zkoušíme ji postavit vedle gauče, vypadá to dobře, takže ji tam necháváme. Přenos Márových věcí do této skříně, přesun krámů z ložnice kam se zrovna vejdou a jde se malovat 🙂 Začínáme růžovou, z které se nakonec vyklubala malinově červená, ale neva.. První nátěr hotov, čekáme, dáváme rychlou véču (dovezená pizza) a pak se pouštíme do druhého nátěru. A je to tady, naše obavy se krapet naplnily a najednou se Márovi kousek ode dveří odlupuje pořádný kus.. Zkoušíme odloupnout okraje, ale zjišťujeme, že bychom takto mohli oloupat celou stěnu a tak to radši necháváme tak jak to je, přijde sem nějaká ta kravinka na zeď 🙂
Mára myje válečky, přesouváme skříň a pouštíme se do druhé stěny, tentokrát zelené.. A sakra, máme málo barvy 🙁 No nějak to dotřu, takhle do sucha vytřený kýbl a síťku jsme snad ještě nikdy neměli, ale pokryli jsme celou stěnu a bohužel se opět kus, pěkně velký kus odloupl.. No další kravinka má své umístění 🙂
Mára opět myje válečky, já uklízím igelity, větráme a tím pro dnešek končíme a jdeme spát.. Zvládli jsme to, co jsme si předsevzali a zítra, tedy vlastně už dnes, protože jsou skoro dvě hodiny ráno, budeme pokračovat.
Vyspali jsme se krásně, děti nás nebudili, v půl desáté jsme vylezli z pelechu, dali si rychlou snídani a já neustále okukuju nový dětský pokoj a jsem nadšená, vypadá to suprově, jen mě mrzí ta červená x růžová, nepasuje nám to ke skříňce, ale je to prostě bomba.. Pokračujeme, nyní musíme vyklidit starý dětský pokoj, no jelikož je zde nastěhováno úplně všechno, co se nikam jinam nevešlo, plus i obě dětské postýlky, tak je to krapet na dýl, ale nakonec se zadařilo a pokoj je vyklizen a dětský pokoj částečně zabydlen 😀 Začínám poklízet a Mára se připravuje na malování ložnice. Nakonec mě přivolává na pomoc a tak opět oba malujeme ložnici. Před obědem se shodujeme, že nám bude chybět barva a tak razíme do OBI, koupit nějakou tapetu. Ta která by se nám líbila ale v nabídce OBI není a tak nakonec kupujeme identickou barvu, kterou již máme doma, zastavujeme se ještě v elektru a pak na obědě a hned po návratu pokračujeme v práci. Mára maluje, již sám a já myji vedle okna a pokračuji ve stěhování 🙂
Večer okolo šesté máme domalováno, montujeme postel, která mi padá na nohu a já mám pocit, že ji mám přeraženou, takže popajdávám a pobrekávám, Mára ještě znovu jede do OBI koupit tapety na skříň do dětského pokoje, aby se sem více hodila a já poklízím a stěhuji. Když se Mára vrátil, vrtáme do stropu skoby, věšíme sítě, Mára sestavuje šuplíky a lavice a pak se pouštíme do polepu skříní, zabírá nám to mnohem více času, než jsme původně zamýšleli, protože to vůbec není tak jednoduché, ale nakonec na to přijdeme a až na jednu malou mezírku to vypadá téměř dokonale a ráz pokoje je komplet na všech frontách 🙂 Mám fakt radost, ale už je zase jedna hodina ráno a tak jdeme spát. Zítra (dnes) nás toho čeká ještě opravdu hodně…
Ráno vstáváme chvilku po deváté a já se ihned pouštím do práce. Mára mi sděluje, že je víc rozlámaný než na Růžené 😀 a že ho všechno bolí.. Postupně se nám daří vyklízet obývák a dětský pokoj se pěkně rychle zaplňuje, kam to všechno dáme? Nějak se mi to podařilo uspořádat, volám Máru, ať to jde okouknout? Konečně souhlas, takhle to je to ono 😀
Oblečení by mohla být kapitola sama pro sebe, to tam budu skládat ještě několik dalších dní. Volám mamce, že teda moc nestíháme dohodnutou třetí a tak to posouváme na pátou. To snad stihneme. Ještě třídíme tady krabici, tady tašku, nakonec toho docela dost letí do popelnic, ale pořád je tu toho nějak moc.. Přiblížila se pátá, byt je jakž takž obyvatelný, dětský pokoj dotažený k absolutní dokonalosti a tak odnášíme první bedny ke Skálům pro Šárčino očekávané mimčo a pak pro děti.
Mamka jde s námi, potkáváme i bráchu a všichni se přesouváme k nám 🙂 Všem se moc líbí, dětem snad taky 😀 No video zde:
Mára celou akci zakončil slovy: Takže miláčku, tyhle rychloakce, to bylo naposledy, už nikdy, jasný!?
Povedlo se to, máme krásnou ložnici, děti nádherný pokojík a máme už i dokonce obývací pokoj 😉
Fotky z této akce samozřejmě jsou a to v naší galerii 😉