Již několik let s Márou slýcháme o turnaji Prolov Cup v Klatovech a okolí. Mára již v předchozích letech navrhoval, že by sem mohli jet i Atomový veverky, ale jelikož ty jezdí vždy hlavně na Růženou a tento turnaj bývá brzy na to, tak to nikdy neklaplo. Letos to tedy vyjde, pojedeme, Mára bude chytat za Real Spořilov, přemluvil ho brácha.
Vychází to na první víkend v červenci, tj. 4. – 6.7. Původně jsme sebou chtěli vzít i Pátíka, ale nakonec ho necháváme u babičky Jarči v Praze.
V pátek, ve čtyři hodiny předáváme Pátíka babičce, rychle s Márou balíme, po páté k nám přijíždí Honza s Terkou a vyrážíme směr Klatovy, přesněji do Neznašov do penzionu k Faiťákům.
Cestou děláme krátkou pauzu u benzínky a na místě jsme chvilku před sedmou. Zbyněk, Nina a Viktorka jsou zde, zbytek je pryč. Dáváme si s Márou večeři, pak pár pivek (Mára) a limonád (já) a když dorazili Čerňasové, jdeme po chvíli spát.
Ráno vstáváme v půl osmé, dáváme sprchu, balíme vše potřebné na hřiště a čekáme na Honzu s Terkou u auta. Nakonec se dočkáme a vyrážíme na hřiště. Cestou se ještě zatavujeme v Kauflandu pro pití a snídani a hledáme zimní stadion, vedle kterého se mají nalézat hřiště. Nacházíme to vcelku hned, bereme židličky, pití a vůbec vše, co je potřeba a jdeme najít hřiště, kde budeme hrát.
Na horním hřišti je rozpis, my hrajeme na dolním. Fotím si tento rozpis do mobilu, abychom nemuseli stále někam běhat a zkoumat kde hrajeme.
První zápas, krapet fiasko, prohra 4:0 a kluci už nemůžou. Mára krapet zuří, navíc se dělá pěkné horko. Další zápas máme skoro až za dvě hodiny a tak se jdeme s Márou projít nejdříve na horní hřiště, kde potkáváme Zbyňka, pak se ale chceme schovat někde ve stínu a toho moc není.
V zimáku se hraje mistrovství světa žen v basketu U-17 a vstup je zdarma a tak se jdeme s Márou podívat. Hraje zrovna Mexiko s Egyptem prodloužení a stav je vyrovnaný. Já melancholicky vzpomínám a dochází mi, jak mi tenhle úžasný sport chybí. Zápas je dohrán, koukáme se na rozcvičení dalších dvou týmů a to Slovenska a Íránu. Pak se ale přiblížil čas dalšího fotbalu a tak opouštíme chladnou halu a jdeme zpět na hřiště.
Druhý zápas už neskončil tak tragicky jako první, ale opět prohra a my se s Márou hned po zápase přesouváme do haly na basket a takto to praktikujeme celý den 😀
Před posledním zápasem je ještě malá, ale aspoň nějaká šance na to, že by kluci přece jen mohli postoupit ze skupiny. Nakonec se tyto okolnosti sešli a kluci opravdu postupují, tudíž zítra budou zase hrát.
Na hřišti vše balíme a vyrážíme do Kaufu koupit něco k večeři. U pokladen vidím Zbyňu staršího a tak na něj čekáme.. Pozdravíme se a jdeme ven, kde zdravíme ještě Elišku s Adélkou. A pak už na hotel, vykoupat a rychle napapat. Dole dáváme pár pivek a limonád. Kluci řeší, jestli vyrazí někam za zábavou. Já s Márou to nakonec balíme okolo desáté a v podstatě ihned usínáme.
To jsme ještě netušili, že nás ve čtyři ráno vzbudí řev a následné orgie z vedlejšího pokoje. Mára zuří a nebýt toho, že máme za spolujezdce Honzu s Terkou, tak bychom asi ihned odjeli domů.
No, ráno jsme totálně vyčerpaní vstali, sešli se u auta a vyrazili na hřiště. Tam jsme čekali, jestli dorazí i flamendři, jako naschvál dorazili těsně před zápasem. Takže hrát se bude. Prohra… Ani ne hodina pauza, kterou s Márou strávíme ve stínu na schodech. A zase se hraje. Opět prohra a kluci vypadají, že asi brzy umřou.
Po tomto zápase s Márou vyrážíme k autu pro další vody a deku. Než se ale vrátíme, kluci se dohodnou, že to prostě nezvládnou a vzdávají to. Mára je naštvaný ještě o něco víc, koukáme na Zbyňdu a když dohrají, tak se loučíme a jedeme se vykoupat a zabalit. Zabaleno máme za chvilku. Ještě chvíli sedíme na terase, povídáme si s Eliškou, pak se jdeme rozloučit ještě se Zbyňkem a vyrážíme domů.
Tento víkend se tedy opravdu moc nepovedl, alespoň co se fotbalové části týká. Mára ho zakončil slovy k Honzovi: „Už mi nevolej!!!“ 😀
Pár fotek z hospody a basketu zde