Konečně se přiblížil víkend, kdy jezdíme na jarní turnaj v malé kopané na Růženou. Plánování bylo veliké, hlavně jsme letos s Márou chtěli jet nějako dřív než večer. Mára si to dojednal v práci, takže já si vzala dovolenou na odpočinek a abychom mohli odjet hned jak se vrátí z práce.
Menší komplikace nastala s autíkem, Zlatonka je opět nemocná, tentokrát má něco se spojkou, takže je v opravě a my si půjčujeme auto od mamky. Ale… Mámino autíko má menší kufr, takže s sebou nemůžeme vzít židli na ryby, kterou jsme plánovali, je moc velká. Ještě ve čtvrtek sháníme všude možně malou rybářskou židličku, nejdřív u mamky, pak u Nadi s Mirkem, nakonec ji seženeme u táty. Ten ale není doma, takže razíme k nim domů, kde nám ji předá teta. Hurrá, máme židli.
Mára sehnal i nové rukavice, takže paráda, měli jsme úspěsný den 🙂
Celé páteční dopoledne to vypadalo nadějně, ale pak se Márovi v práci něco zvrtlo a vypadalo to, že pracovat bude opět až do večera. Nakonec ve tři volá, že za hodinku je doma a doveze s sebou i Šimona s Michalem, kteří jedou s námi v autě. No super… Takže honem poklidit a ještě rychleji balit.
Kluci dorazili nějako před čtvrtou, rychle jsme s Márou zabalili, odnesli vše do auta a chvilku po čtvrté jsme vyrazili. Neustále jsem přemýšlela, co jsme nechali doma při tom rychlobalení.
Cesta je příšerná, vedro, všude kolony, kilometr jedeme, dva popojíždíme, kilometr jedem, dva popojíždíme. Cestu, která normálně trvá hodinku, jedeme přes dvě hodiny.
Ale konečně jsme na místě, Pepa se Zlatkou nám drží místo v chatce, takže jen Márovi najít půlitr, což netrvá dlouho a jde se načepovat pivíčko 🙂 Já jen slintám a dál popíjím nějakou tu vodu… Prostě nealko 🙁 Všude okolo mě koluje zelená a každý má vychlazené pivo, tak aspoň očuchávám, když mě míjí flaštička a docela dost lidí tím bavím 😀 K večeři jako vždy gulášek s knedlíky…
Postupně se sjedeme všichni, kluci hrají nohejbal, někdo fandí, další koukají na fotbal, jiní jen sedí a povídají. Prostě si všichni užíváme chvilku svého klidu a relaxujeme.
Večer, než se setmí ještě Mára s Pepou učí malého Mirečka čutat do meduny a velice je to baví. Mára se všude kde může vytahuje s novými rukavicemi. Pak se ta tma ale snese, takže se všichni opět sejdeme na lavičkách a už se jen tlachá a popíjí. Utopenci a hermelíni jsou i letos, takže i pojídáme.
Viktor je vyslán na losování, takže čekáme, až nám přijde sdělit, jak budeme ráno vstávat a kluci hrát. No, jelikož letos jsou Atomový veverky A i B, tak možností je dosti. Nakonec Béčko hraje v devět a Ačko v půl desátý. Takže všichni jedeme na devátou na hřiště. Já to už vzdávám a jdu spát.
Kluci se domluví, že budeme vstávat v sedm, až ráno zjistíme, že je to zbytečně brzy 🙂 Ale aspoň jsme čilí 😀
V osm vyrazíme na snídani, jako každý rok česnečka a obložený talíř. Já si jako vždy dávám houstičku s máslem, marmeládou a sýrem 🙂 Opět pár lidí překvapím, ale s mým těhotenstvím to fakt nemá co dělat 😀
Poté vyrážíme postupně na hřiště. Rozlosování je takové, že vždy hraje Béčko a následně hned po nich Ačko, pak zase Béčko a pak zase Ačko.. Jen první zápas Béčku odpadá, protože tým, se kterým měli hrá,t se už v pátek večer rozhodl, že to asi nebude nic moc, takže se bez zaplacení sebral a odjel, to jsme tu ještě neměli.
Já se usadila do židličky a po chvilce jsem zjistila, že v tom vedru prostě nevydržím. Bylo krásné počasí, azuro, nebe bez mráčku, nevím jestli je to ideální počasí pro fotbal, ale pro fanoušky by se to dalo nazvat fakt tím nejlepším počasím. Možná by mohlo být o něco chladněji, ale hlavně, že neprší.. Díkybohu na mě mysleli Pepa se Zlatkou a Houšánek a vzali kvůli mě slunečník, jestli toto budete číst, ještě jednou moc děkuju, díky Vám jsem ty dva dny na sluníčku jakž takž přežila.
I když kluci hráli nejlépe jak dokázali, přišly i prohry… I pár vítězství.. Jelikož gólů moc nepadalo, začala Lada zapisovat i „skoro góly“ 🙂
K obědu jsme si vyzvedli řízek s bramborovým salátem, někteří s chlebem.
Odpoledne se nám zraní v Ačku Viktor. Kotník 🙁
Skončili jsme na hřišti relativně brzy a všichni jsme se těšili, až se vrátíme do tábora a půjdeme k rybníku. Hned jak jsme se vrátili se Mára s Pepou převlékli a vyrazili jsme. Já bych tam nejradši vlezla za nimi, ale jelikož voda je opravdu hodně špinavá, ze strachu abych neublížila sobě a hlavně Mrněti, raději zůstávám na břehu. Mára s Pepou si dají cigárko a uvelebí se kus od břehu po prsa ve vodě, čímž pobaví všechny na břehu. Další smích vyvolá hafan od Duslíků, Bazal, který místo koupání zvolí polohu sedu kousek od břehu a tím končí. Následně se ale rozhodne, že to plavání nakonec přece jen zkusí a to nás pobaví ještě víc. Zadní nohy totiž používá k odrazu ode dna a předními se snaží udržet nad hladinou. Když se dostane do větší hloubky, mizí pod vodou 🙂 Mára ho vyloví a předá zpět Alče, která ho odnese zpět na břeh 🙂
Po této koupeli se vydáme do sprch, je to velice příjemné, po celodením pařáku se opláchnout. Já s velikou nelibostí zjišťuji, že se nevejdu do dalších kalhot. 🙁 Takže v nich dojdu ze sprch do chatky a musím se opět převléci.
Netrpělivě čekáme na večeři, všichni máme hlad. Když se konečně dočkáme, knedlo vepřo zelo, všichni jí do sebe naházíme a vracíme se zpět do chatky. V naší chatce krom Michala všichni v podstatě ihned usínají. Já si nastavuji budíka, protože ještě není ani sedm hodin, takže bych se pak v noci vzbudila a nevyspala bych se. Budík mi zvoní večer v půl osmé a budím Máru. Po chvilce vstáváme a jdeme se spolu na chvilenku projít. Když se vrátíme, posadíme se opět na naše lavičkové stanoviště.
Během hodinky se zde sejdeme všichni, co jsme neusnuli. Začne opět kolovat alkohol a já opět jen očichávám. Viki baví vyprávěním vtipů, i když baví asi není to správně slovo, vtipy jsou většinou dosti nechutné.
Na nástěnce se objevily už i oficiální výsledky, Béčko ve skupině A skončilo třetí, Ačko ve skupině B až páté. Béčko hraje ráno v půl desáté, Ačko až ve dvanáct.
S Márou sedíme asi tak do desíti a pak jdeme spát, máme toho oba dost po celém dni. Mára ihned usíná. Já usnu asi až po dvou hodinách okolo půlnoci.
V neděli ráno se tak nějak sami od sebe vzbudíme chvilku před půl osmou. Chvilku povídáme na verandě, já pak jdu vytáhnout Máru z postele. Zkouším ho vystrnadit z vyhřátého pelíšku, nakonec to dokážou moje ledové nohy 🙂
Po snídani zabalíme, vyklidíme chatky a vyrážíme na hřiště. Uvelebíme se ve stínu u hřiště tři a Béčko po chvilce začíná hrát. Základní hrací doba končí 0:0, takže rozhodují penalty. Bohužel prohra. No nic se neděje. Nakonec si Atomový veverky všechny dnešní zápasy po dohodách se soupeři a rozhodčími odehrají na hřišti tři, takže my fanoušci se nemusíme nikam stěhovat, jen pak na finále.
Turnaj vyhrají jako téměř vždy Kbelské vosy, Atomový veverky obsazují šesté místo (Béčko) a deváté (Ačko). Pro diplom Ačka jdu já, pro Béčko malý Mireček. Po vyhlášení nás Ivan s Hankou zvou na svatbu a poté už se definitivně balíme a razíme domů.
Cestou se stavujeme již tradičně na benzínce na zmrzlinu. Strávíme zde asi půl hodiny, jestli dorazí zbytek, nakonec to vzdáme a vyrážíme. Hodíme Michala na Háje a razíme k mamce na domluvenou večeři. Topinky, mňam 🙂
Rozkoukáme u mamky Milionáře z chatrče a tak ho musím dokoukat… Když skončí tak vyrážíme domů. Naházím ještě prádlo do pračky, pak mi to nedá a dám prát ještě jednu.
No, tento víkend bych zhodnotila jako velice podařený a doufám, že moje těhotenství mi dovolí jet i na podzim. Už teď se těším.
Naše fotky jsou k nahlédnutí ve fotogalerii 🙂
Odkaz na stránky přímo turnaje jsou http://www.malakopana.unas.cz/ – zde najdete výsledky, fotky…