Již někdy v červnu, možná i dříve nás Honza Bedrna pozval na svoje třicáté narozeniny, které má a bude slavit 18.7.2015 na Vltavské na nějaké loučce na Open Air Festivalu 🙂 Svoji účast v podstatě hned potvrzuji, ale je to s otazníkem.. Původní plán byl jít s Márou, ale protože nemáme nikoho, kdo by nám pohlídal (to se stalo snad prvně :)), tak Mára navrhuje, ať klidně jdu, že děti pohlídá. No ale s kým bych šla? Zkouším několik lidí, ale nikdo z oslovených nemůže nebo nechce jít a tak nakonec na radu Máry zkouším Evu, abychom se jako matky společně vyvenčili 🙂 Jediný problém, který nám stojí v cestě je, že Evča ještě kojí a tak s předstihem ještě rychle sháním od Míši odsávačku…
Vše klape, Eva odstříkala dostatek mléka pro Kubíka a tak opravdu můžeme vyrazit. Mára jede nakonec s dětmi na chatu k Mírovi, tak mě bere do auta, nabíráme Evu a Mára nás pak vyhazuje na Opatově na metru. Ani jedna pořád nějak nevěříme, že to opravdu vyšlo 🙂 Jsme bez dětí, bez manželů, je to divné, ale super.
Na Vltavské jsme za chvíli a loučku nacházíme hned, říkám správné heslo, nacházíme Berku, přejeme mu k narozkám a jdeme pro pivko. Berka nám mezitím sehnal židle a tak máme i kde sedět, ve stínu pod party-stanem, super. Berka nás seznamuje s ostatními přísedícími a tak sedíme, povídáme buď spolu nebo s ostatními, když se zrovna najde téma k hovoru. Asi všechny pobavíme, když jim obě radostně sdělujeme, že jsme venku prvně od porodu a že si to faaaaakt jako užíváme.
Po mě pak začne pokukovat nějaký muž a je dosti vlezlý… Jelikož už mám v sobě dvě piva, piji třetí, tak jsem dosti „opivovaná“ a nakonec jdu s tímto vlezlým mužem i tančit. Berka sice přiběhl na sos smsku, ale pozdě. No hned jak jsme dotančili, sedám Honzovi na klín a muž si dá oraz a dá nám pokoj. Eva už má prsa dosti tvrdá a nalitá a tak je čas jet domů. Loučíme se s Honzou, doprovází nás nějací jeho dva kamarádi a ty velice bavím, svou motavou chůzí a chytrými řečmi 🙂 Kupříkladu že mě nikdo nechtěl, když jsem byla svobodná a že jsme fakt super chytré a vtipné holky 🙂 Takhle přesně jsem to asi neformulovala, ale obsah byl dosti podobný.
V metru se usazuji na volné místo, na další stanici si Eva sedá proti mě a nakonec si sedají i ti dva chlapci, co nás doprovází, jeden druhému na klín, to vypadá dost divně a tak jednoho z nich zvedám, usedám druhému na klín a takto jedeme až na Muzeum, kde nás opouští. Po zbytek cesty bavím Evu svými hláškami a „chytrými“ řečmi a chci se vrátit zpátky, vůbec se mi nechce domů. Nakonec ale s Evou čekám na její bus a pak sedám do svého a jedu domů. Jsem totálně na mol, sotva jdu, začíná mi být špatně, ale hlava mi pracuje na plné obrátky, jen tělo a jazyk moc neposlouchají.
Když dorazím domů, Pátík ještě nespinká a radostně mě vítá, no nazdar. Honem rychle sedám na zem, abych náhodou nespadla nějak nekoordinovaně 🙂 Za chvíli ho dávám spát a střízlivím, no nazdar 🙂 Bojím se, že mi bude špatně, ale nakonec jsem to zvládla, ale celý druhý den mi na rameni sedí opilecká opička 🙂
S Evou se pak dohadujeme, že takhle budeme muset vyrážet častěji, já jsem si tedy ale jistá, že už budu pít po svém a nikoliv tempem mé parťačky 😀
Fotky v galerii 🙂