Jednoho parného letního odpoledne jsme se byli podívat na zápas letního turnaje na Pražačce. Vzhledem k tomu, že Veverky vyhrály, vyrazil jsem večer na pár zasloužených kousků do Pekla. Zábava plynula a Míra oznámil, že druhý den odjíždí na Sázavu. Společně s tím nadhodil i nápad, že v sobotu by mohla proběhnout malá grilovačka. Sice jsem namítal, že bych s sebou musel vzít obě děti (Lenka už měla domluvenou Berkovu oslavu narozenin a já měl hlídat), ale vzhledem k tomu, že by to byla výprava jen na otočku, tak to vůbec nevadilo. Mírovi byla přislíbena účast. Ráno pro
běhla menší morální kocovina … ale slib je slib. Takže jsem se začal připravovat na výlet s capartama 🙂
Najednou byla sobota ráno a výlet byl před námi. V pátek jsem koupil krkovice a po dohodě s Čéšou je patřičně naložil… Byl trošku problém s uchlazením piva. Brácha totiž potřeboval lednici do auta na výlet s Terkou do Příbrami. Nezbylo mi nic jiného, než doufat v chladící termotašku v kombinaci s párty ledem. Dopoledne jsem ještě volal Mírovi, aby připravil vodu do bazénu pro Pátíka.
Lenka připravila veškeré věci pro prcky a když se naši miláčkové probudili po obědě byl ten správný čas vyrazit. Ještě jsem se stavoval v Albertu pro chladící tašku… Neúspěšně. Slíbil jsem Lence, že je s Evou cestou pro Čéšu přiblížíme na metro.
Rozloučení proběhlo a já vyrazil pro Romana… Přiskočil do auta a první zastávka byla v Penny na Hájích… Tam jsem sehnal dvě termotašky a nechal jsem děti s Čéšou v autě… Návrat byl poněkud hořký… Šárka úplnej amok. Řev, řev, řev. Druhá zastávka byla pro Party led na pumpě. Rychle za Šárčiného řevu rozdělit led do tašek, nakoupit pivo (pro mě nealko) a hurá na chatu. Řev, řev, řev. Najíždíme na dálnici – řev, řev, řev, řídím jednou rukou… druhou držím Šárce flašku… Projíždíme Průhonice a Šára konečně usíná… Netrvalo to ani půl hoďky a už odbočujeme z hlavní silnice na polňačku a hurá lesem dolů k vodě… Cesta dosti podobná jako na Kocábě, ale o dost větší krpál.
Míra nás vítá. Trefili jsme na poprvé. Rychlý telefonát na Berkovu oslavu a otvíráme tašky a ledový pivo je v panujícím vedru k nezaplacení. Šárka stále spí, necháváme otevřené dveře u auta a Pátík okamžitě registruje hromadu štěrku… A už se nosí k nedalekému stolku 🙂
Šárka je vzhůru. Povídáme u stolu z palet… Čéša fouká bazének pro Patrika. Já přemlouvám Šárku k jogurtu, což se mi kupodivu celkem podařilo … Usadil jsem jí do stínu deštníku přímo na stůl, aby byla v centru dění. Pátík je úplně hotovej z projíždějícího Posázavského pacifiku. Přeci jen Mírův pozemek přímo sousedí s tratí a každou hoďku to jezdí, což Páťa kvituje máváním a vyprávěním všem … Eště pojede mašina!!!!! Čéša vypadá na to, že je po druhém infarktu, ale bazén byl nafouknut. Pátík se vesele cachtá.
Zábava ovšem končí ultimátem – namoč si hlavu nebo si vem čepici… 2 x NE znamená mokrou hlavu a neskutečný řev. Po deseti minutách jsem mu přinesl autíčka do bazénu a byl konečně klid…
Množství přivezeného žrádla je ovšem větší než malé a tak není na co čekat… Zapalujeme gril. Následuje vítězný doutníček (Míra neumí zacházet s kombinací sirka, škrtátko a doutník pozn. Autora). Jako první jsou na řadě marinovaná křidélka… Děti jsou celkem v klidu a tak požíráme. Najednou Páťa začal řvát jako když ho na rohy berou. Stal se totiž nedobrovolným dárcem krve pro ováda. Chvilku ho chovám, pořád pláče… Já mám trochu strach… Cítím, jak se zahradní nábytek pod zadkem ohýbá stále více… Do to ho se chce chovat i druhé dítko… Skvělé teď už řvou oba…
Naštěstí to netrvalo dlouho a Pátík odešel šmejdit k Mírovi do buňky… Otevíráme další pivo a grilujeme zbytek křídel a hambáče. Pátík se cpe pouze chlebem… Ale to je u něj teď vcelku normální. Jdeme si pak na chvilku s Pátíkem kopat. Blbneme, zatímco se Šára pokouší usnout v zastíněné postýlce. Posledním chodem večera se stávají krkovice. Obžérství nekonečného kalibru snad nemá konce… Máme boule za ušima a pomalu se přiblížila osmá hodina. Dělám Šárce sunar a doufám, že budou celou cestu spát. Nakonec všichni uklízíme, zamáváme poslední mašině a hurá k domovu…
Míra jede vzadu se spícími dětmi a trošku ho podezírám , že usnul dřív než děti 🙂
Cesta zpět utíká rychle a kluky vysazuju v pekle… Bylo to super odpoledne ala expedice Idixet.
Mára 🙂