Ráno mě a mamku vzbudil ten náš malý andílek chvilku po šesté a mamka s ním vstala, zatímco mě nechala ještě dospat. V půl osmý mě mamka vzbudila, vyměnili jsme se, takže mamka zalehla a já se přesunula k díťátkům do obýváku. Před devátou jsem uložila Šo k mamce, ta po chvilce usnula a pak spali obě. Mamku jsme vzbudili pak v půl desáté, začali jsme vše připravovat, pak jsme vzbudili Šo, dooblékli ji, vše dobalili a vyrazili jsme na autobus. Předtím než jsme vyrazili, tak jsem projela snad všechny meteo-stanice, počasí nic moc, ale pršet by snad moc nemuselo.
Jedeme až na Chodov, abychom mohli sjet do metra výtahem a jedeme směr Holešovice. Pátík opět nadšen, že jedeme mašinou a ještě o trochu více, když potkáme mašinu v protisměru. Šárinka si v metru zatím vypila Sunar a už jsme na Holeškách, vylézáme z metra a čekáme na bus. Ten jede za chvíli a tak jsme během chvilky v ZOO, návštěvnost dnes celkem nízká.
Tentokrát nevyrážíme hned nahoru, jak je naším zvykem, ale čekáme na Ivču, která se k nám má připojit. Nakonec přijíždí hned chvilku po nás a tak s Pátíkem zatím okoukneme lachtany, pak tučňáky, Pátík se pak houpe s babičkou na houpačce u tučňáků a to už přijíždí teta a tak jí jdeme naproti. Jelikož mamina i Ivča mají celkem hlad a poledne se nezadržitelně blíží, tak jdeme rovnou k občerstvení, kde si dáváme všichni klobásu a Pátík párek v rohlíku. Když máme snědeno, vyrážíme konečně za zvířátky.
Nejdřív razíme směr gorily, protože ty jsou Ivči oblíbené. Vedu já, odborník na cesty 😉 Jdeme kolem bývalého výběhu slonů a objevujeme Bororo, konečně jsem to našla, vůbec mě nenapadlo, že to je tady 😀 Pátík zbystřil 
klouzačky, lanové žebříky a hned se k nim žene. Máma na mě ať tam jdu s ním jako já, ok, dostává na starost Šo, aby ji přebalila. S Pátíkem se vydávám po první provazové lávce dovnitř. Je to jakýsi tunel a tak ho vedu před sebou. Moc nechápe, že má šlapat na ty prkýnka a tak se houpeme ze strany na stranu, super, jsem nervozní, abych udržela nějak stabilitu, dítě se mě drží jako klíště, ale zadaří se a konečně jsme vevnitř. Koukám kam bychom mohli dál, ale je mi jasné, že dál nikam nepůjdeme, všechno je moc vysoké a při představě, že někam Pátíka vysadím, vylezu za ním a pak ho budu muset nějak dostat dolů, se mi dělá špatně a tak Pátíka přemlouvám na klouzačku. Nejdřív chce, ale než dorazí babička, aby ho dole chytla, páč nevím co dole pod ní je, tak si to moje zlatíčko rozmyslí a na klouzačku ho nedostanu ani náhodou a tak se vydáváme po té hnusné lanové lávce zpátky.. Trochu zdržujeme ostatní děti, ale je mi to vcelku jedno a jsem fakt šťastná, když jsme konečně venku.
Pokračujeme dál, Šo řve jako pominutá, v kočárku se jí dnes opět očividně nelíbí a tak to pod lanovkou vzdávám a beru si jí do ruky, po chvilce krapet těžkne a tak u želv zastavujeme a navlékám manducu a za pomoci mamky upevňujeme Šo a ta je konečně spokojená. Pátík s Ivčou sledují lanovku a vypadá to, že se nikam dál nedostaneme, ale nakonec ho přemlouváme a jdeme dál. Zastavujeme u autobusu, který se Pátíkovi hrozně moc líbí a maximálně ho zaujme. S Ivčou a mamkou u něj chvíli blbnou a pak už jdeme na ty gorily 😀 Ty dnes mají hravou náladu a tak je vidíme blbnout a jelikož tu je dost málo lidí, tak na ně i v klidu vidíme. Pátíka bohužel moc nezaujali a tak chce jít pryč a tak pomalu odcházíme a jdeme k šelmám. Cestou dávám Šo zpět do kočárku a dostává najíst, samoobsluha 🙂 Tady se na chvíli zasekneme u tygra, pak u nějakých ještěrek, ale jinak to tu Pátíka moc nebere a tak jdeme dál. Mamka s Ivčou chtějí jít rovnou ke slonům, ale já se chci jít podívat do dětské Zoo, co kdyby tam náhodou byli kozy 😀 
No a cestou ke kozám potkáme tramvaj, s mamkou se shodneme, že se Patrik může svézt a tak mu kupujeme jízdenku a posazujeme ho do tramvaje. Předá vzorně jízdenku paní průvodčí a vyjíždí 😀 Šikulka, vůbec se nebojí, první dvě kola tedy jen sedí a kouká ale to třetí už nám i zamává. Kupujeme druhou jízdu, to už jede i s nějakými dalšími dětmi a dokonce už i kroutí volantíkem. Když ho pak vyndavám ven, máme trochu problém, protože chce samozřejmě ještě jezdit 😀 No smůla, tak jdeme dál. Kozy tam nejsou, Pátík se zdá dosti unavený, Šo zase řve v kočáru a tak si jí opět dávám do nosítka, Patrik si jde vzorně umýt ručičky, měníme mu plínku a dáváme ho do kočárku, kde okamžitě spokojeně uléhá s muchlíkem v ručičkách a během chvilky spí. To už ale pokračujeme dál v cestě.
U Indonéské džungle se rozhodujeme kudy a zkoušíme pro mě neznámou cestu, podle mapy zjišťujeme, že se 
jmenuje Papouščí stezka a taky že jo, cestou nahoru s Ivčou obdivujeme papouchy, jeden hezčí než druhý. O kočárek s Patrikem se pravidelně střídáme. Šo pro změnu usíná na mě a tak máme od dětí chvíli klídek 🙂 Dojdeme až ke slonům, kde se kocháme, páč jsou kousek od nás. Děláme fotku za pomoci paní ze ZOO, která nás moc hezky vyfotí a pokračujeme dál. Žirafy, surikatky, zpátky ke slonům, kouknout do pavilonu a tady měníme úlohy, máma je pasována na nového nosiče Šo, páč mě už fakt šíleně bolí ramena. Pomalu šourem jdeme k hrochům, kteří se koupou a tak je chvílemi zahlédneme přes sklo, když zrovna plavou kolem nás. Pak k ledním mědvědům, tady už vyndaváme z kočáru i Patrika, který trochu protestuje, ale nakonec jde. No a pak vyfotit číslo u hlavní brány a hurrá na autobus. Jeden nám tedy ujel hned před nosem, ale za chvíli jede další. Metro, krapet plné, ale přežijeme, na Chodov, bus, krám, a hurrá domů.
Krásný den, děkujeme tetě Ivče za doprovod 😉
Fotky samo v galerii 🙂