Již od půlky července jsme věděli termín podzimní Růžené a hlídali jsme si, abychom si na tento termín nic dalšího nenaplánovali, tak jak se nám to povedlo na jaře 😀
Museli jsme nakonec zvolit mezi Růženou a Kocábským turnajem v nohejbale, ale Růžená nakonec zvítězila.
Úplně původní plán byl, že s námi Pátík už pojede taky, ale nakonec na naléhání babiček, Máry a tak nějak celého okolí zůstává u babičky s dědou, který má po dlouhé době o víkendu volno.
Předání dítěte je domluveno na pátek na půl čtvrtou, odjezd na Růženou okolo čtvrté. Vezeme Čéšu a Mára se během pátku domluvil ještě s Kachnou, když už s námi nejede to dítko 😀
Mára je doma okolo půl třetí, rychle balíme, abychom nic nezapomněli, Čéša na nás nakonec čeká u Alberta, tam se ale nakonec domlouváme, že se sveze s Kachnou na Jižák a tak jedeme odvézt Pátíka. Naďa už nás očekává a tak předáváme dítko, posléze přijíždí Mirek z práce, Mára přendavá sedačku pro Páťu k nim do auta, loučíme se a o blok vedle jedeme vyzvednout kluky. Ti už na nás čekají a tak jen přeházíme věci z auta do auta a vyrážíme.
Před Jesenicí stojíme chvilku v koloně, ale jede to a tak jsme z ní za chvilku venku, okruh a už to svištíme po Strakonické k první benzínce, kde máme sraz s Houšanem a Davidem. Chvilku tu na ně čekáme, ale čekání vyplníme rychlým občerstvením a pokračujeme v cestě. Jedeme až na 41 exit, tam sjíždíme a pokračujeme dále na Sedlčany, kde se ještě zastavujeme rychle v Penny pro nějaké vody a mňamky. Začíná pršet a tak si najednou uvědomím, že jsem doma zapomněla docela zásadní věc a to pončo, sakra, snad nebude pršet..
No pokračujeme dál, už leje, a Čéša radí kudy jet, už tudy kdysi jeli a my s Márou tudy jedeme poprvé, abychom se vyhli D1 a tedy i kolonám.. Vyšlo to, až na malé zpoždění… Původně jsme s Márou naplánovali cestu přes Sedlec, ale Čéša navrhuje jinou cestu a tak se vydáváme tou nejkratší cestou po okreskách. Čéša radí cestu, kterou si pamatuje, já podle mapy a Kachna podle navigace. Mára z nás musí mít hlavu jako balon, protože mluvíme a hlavně radíme jeden přes druhého a každý samozřejmě něco jiného 😀 Mára jako správný manžel ale poslouchá mě 😀 😀 😀
No, nakonec cestu najdeme a dojedeme, aniž bychom se někde ztratili. Na místě se jdeme hned zapsat a kluci si kupují pivo, následně panáka a jdeme se ubytovat. Před námi je zde jen Martin a Pepa s Maruškou. S Márou fasujeme chatku č. 16, otvíráme všechna okna a větráme a jdeme na pivko, tedy Mára, já jen uslintávám. Začíná kolovat zelená, tak si aspoň čmuchnu. Tak nějak povídáme, sedíme a prostě relaxujeme. Pak jdeme na večeři, klasicky gulášek s knedlíčkem a poté pokračujeme u chatky popíjením a tlacháním. Bohužel nám to naruší déšť, tedy spíš přeháňka, ale nás to nezastraší, schováváme se pod střechu jedné z chatek na verandu a pokračujeme dál v debatním kroužku.
Já to po desáté balím a jdu spát, ale je mi to prd platné, nakonec usínám až okolo třetí ráno, když se konečně tábor trochu zklidnil a ustal hluk.
Ráno vstáváme před osmou, rychlé vyčištění zubů, snídaně, balení věcí na hřiště a začínáme vše skládat do auta. Pánové jsou poněkud zelení a krapet unavení, ale na fotbal jsou natěšení, tak snad jim to vydrží.. Počasí vypadá, že bude přát, možná až moc, nebe je bez mráčku.
Všechny cesty od chatek na silnici jsou bloknuté parkujícími auty a tak nakonec s Márou přesedáme k Pepovi a jedeme na hřiště. Kachna je přesvědčen, že jedním místem projede a tak sedá k Houšanovi do auta a nakonec se jim to i podařilo, páč na hřiště v tomto autě dojeli.
První zápas hrají Atomový veverky „A“, sestava Mára v bráně, Čéša, Kachna, Kápa, Jára, Houšan a David. A hned první zápas výhra a Kápa hned Hattrick 😀 Zapíjí se to zelenou, no teda, to to dopadne 😀
Druhý zápas naše „B“, sestava Marťas, Míra a Ferda, toť vše a tak je doplňují kluci z áčka… Pak ale přijde třetí kolo a to hraje „A“ i „B“ a tak béčko chodí kde může a půjčuje si koho může, krom jednoho zápasu to vždy nějak poskládají..
Pak ale přijde osudný předposlední zápas „A“ s No Madam a úraz Pepy, natržené ucho, plno krve, rychlé ošetření a čekání na záchranku, protože to určitě bude chtít sešít.. Na sanitku čekáme hodně dlouho, tedy na můj vkus, kluci nakonec bez Pepy dohrávají, ale všem je tak nějak jedno, jak to dopadne.. Pepa nakonec odjíždí i s Maruškou.
Poslední zápas dnešního dne obou týmů se má odehrát právě tímto duelem.. Protože toho všichni mají plné zuby a hrát se už nikomu moc nechce, tak se rozhodují pro penalty.. Jelikož v béčku jich je málo, tak se nominuji na jednoho ze střelců a dám gooool, i díky mému golu Béčko vyhrává 😀 a mě se splnil sen, akorát jsem přesvědčená o tom, že Kachna mi ten gol pustil :/
Hned poté balíme, jedeme Pepovým autem zpět do tábora, Mára dává rychlou sprchu a vyrážíme do Tábora pro Pepu s Maruškou a Mára na rentgen, už ráno si udělal něco s prstem a pěkně mu to nateklo. Tuto cestu absolvujeme za asistence zapůjčené navigace od Martina a na místě, tj. v nemocnici jsme asi za půl hodiny po výjezdu.
Na recepci se dozvídáme, že na rentgen budeme čekat hooodně dlouho, a tak na to Mára nakonec kašle a jdeme hledat Pepu. Nacházíme ale jen Marušku, která nám sděluje, že rentgen už má za sebou, nic na něm není a teď ho zrovna vzali na sál na šití. Čekáme asi hodinu, pak konečně vychází Pepa a razíme směr domov s malou zastávkou u Kauflandu v lékárně a na zmrzku.
Cestou nás chytnul opět pěkný ceďák, ale když dorazíme do tábora, všude je sucho a na déšť to nevypadá. Jdeme s Márou na véču, já pak do sprchy a poté za ostatními na pivko. Opět sedíme a klábosíme, vzpomínáme..
Nejvíc nás asi rozseká Kachna, který se před osmou večer vzbudí a nevěří nám, že je večer, natož že je stále ještě sobota, nakonec se nechá přesvědčit, no aspoň že tak.
S Márou sedíme cca do desíti s ostatními, pak to balíme a jdeme spát, máme toho oba za celý den plné zuby..
V neděli ráno vstávám chvilku po sedmé, rychle vyčistit zuby, umýt, učesat, vzbudit Máru, balení, odnošení věcí do auta, snídaně a odjezd na hřiště. Mára dnes nehraje kvůli té ruce, Houšan má v háji kotník, Kápa no comment.. I po spojení obou týmů mají kluci jen jednoho na střídání.
První zápas proti No Madam končí 3:0 a druhý proti Savarinu 9:1. Pak se jedou kluci rychle ospršit zpátky do tábora a odjíždíme domů. Cestou stavíme klasicky na naší benzínce, někdo na párek, někdo na zmrzku… Loučíme se a už jedeme každý svou cestou domů.
Fotek díky zapisování do kroniky moc nemám, ale pár jich najdete v galerii