Mára jako každý rok odjel v půlce května na ryby. Jako každý rok jsem mu zakázala přivést jakoukoliv mrtvou rybu k jídlu.. A tak nějak ze mě vypadlo, že jedinou rybu, kterou by mohl dovést, je rybka zlatá. To jsem ještě netušila, že mě vezme za slovo a zlatou rybku, živou, opravdu doveze. Mik totiž zlaté rybky koupil jako návnady a pár jich zbylo, takže Mára nám jednu dovezl…
Když se vrátili, tak jsem hlídala okno a vyhlížela je. Tchán držel v ruce sklenici od okurek a v ní něco, jsem si říkala, co to má, ale že v tom je ryba, mě fakt nenapadlo. Až když se Marek objevil ve dveřích a sklenici mi předal se slovy: Tady máš zlatou rybku!, mi došlo, že asi budeme mít první zvířátko.
Po obědě jsme se sebrali a vyrazili jsme na nákup, do Intersparu v Hostivaři. V přízemí je zverimex a tak jsme se tam hned vydali, koupit akvárko, filtry, kytky a tak nějak všechno co budeme pro rybu potřebovat. Když jsme tohle vše koupili, Mára vytáhnul z peněženky skoro dva tisíce, rybička se vyplatila.
Já pro ní chtěla i nějakou živou kytičku, aby to měla trochu veselejší, ale paní prodavačka, nám vysvětlila, že to nemá cenu, protože do vody v akvárku se musí dát nějaké chemikálie a teprve po třech týdnech přidat kytku a po dalších dvou týdnech teprve rybu, kdyby tušila, že rybu už doma máme v míse na váhu a že do akvárka s chemikáliemi půjde ještě dnes, tak by nás asi odstřelila..
Když jsme dorazili domů, tak jsme akvárko ihned naplnili, dali podle návodu chemikálie, po dlouhých útrapách jsme zprovoznili filtr a vypustili jsme tam rybu. No snad to přežije. Koupili jsme jí samozřejmě i nějaké to žrádlo, to jsme aplikovali už do misky, aby měla co žrát, přece jenom byla týden v kýblu bez potravy. No když jsem otevřela krabičku se žrádlem, zjistila jsem, že vypadá krapet jinak, než jsem myslela, že by to mělo vypadat, jakési vločky. Když jsme je hodily do vody, okamžitě klesly ke dnu a rybě byly ukradené. Tak jsem si pořádně přečetla, co bylo na krabičce a hups, koupili jsme jí žrádlo pro ryby, které se pohybují po dně akvárka… Naše ryba ale plave spíš při hladině…
No nakonec se to přeci jen naučila a rozlámané vločky začala ze dna žrát, jak říká Mára: Hlad je svině 😀
Další atrakce byl filtr, když jsme ho konečně zprovoznili a fungoval už tak jak měl, tak jsme pozorovali naši novou rybku, jak jí to krapet nasává a ona neustále mydlí ploutvičkama, aby jí to nevcuclo.. Nevcuclo, tak je to dobrý.. 😀
A teď už jen jak rybku pojmenovat, zkouším různá jména, během hodiny jich vystřídá asi osm, ale nakonec jí pojmenovávám Leontýna, tak nějak tohle jméno k ní pasuje.
VÍTEJ U NÁS, LEONTÝNKO!!!