S dostatečným předstihem jsme věděli, že na víkend 23. – 24.2.2013 se chystá oslava mojí zlaté tchýňky Nadi. V prosinci měla padesáté narozeniny a teď nás čeká oslava 😀 S čím jsme ale nikdo nepočítali bylo, že už nám bude od středy sněžit a z pátka na sobotu pořádně. Takže když jsem ráno v sobotu vykoukla z okna, měla jsem pocit, že nejsem na pražském sídlišti, ale někde v Alpách, všude záplavy sněhu. No ale co dá dělat, padesátiny se prostě oslavit musí, takže chvilku po jedenácté vyrazíme.
Ráno jsem vstala, obstarala Patrika, pobalila věci, abych na nic nezapomněla, dostatek plínek, náhradní oblečeníčko, věci na přebalení… Tak nějak si říkám, že jedeme jen na jednu noc, jestli toho neberu zbytečně moc, ale už jsem zkušená matka 😀 takže vím, že moje miminko je často dosti nevyzpytatelné a tak těch věcí není nikdy dost.
Na jedenáctou nám vychází krmení, takže v jedenáct Pátíka nakrmím, Mára mezitím očistil auto od sněhu a odnesl věci do auta. Když se vrátil, tak už mám vše připravené, včetně Patrika v sedačce. Vyrážíme, jen co vyjdu před barák, tak mě málem klepne, silničáři zase zaspali nebo si spíš přispali, silnice jsou bílé, o chodnících ani nemluvím. Když dojdeme k autu, je už zase bílé, ale to setřou stěrače. Ještě neobjedeme ani barák a už vidíme problém, v křižovatce nad Lidlem uvízl kamion, takže Mára otáčí auto a projíždíme sídlištěm. Všude hory sněhu, já jen zarývám nehty do sedačky, na hlavní silnici to nevypadá o moc líp, fakt hrůza. Volám Honzovi, kterého máme vyzvednout doma.
Když k němu dorazíme, tak chvilku čekáme, já volám Nadě, že vyrážíme, poté mamině. Mára řídí, Honza je spolujezdec a já s Pátíkem sedím vzadu, jelikož Pátík není na společnost vzadu zvyklý, tak na mě celou cestu kouká a slintá, grr 😀 Dálnice jsou jakž takž projeté, ale spíš auty než pluhy. Děláme na mojí žádost krátkou přestávku na benzínce, zatímco si kluci odskočili něco koupit, projeli po dálnici sypače a pluhy, takže když jsme se vrátili na dálnici, docela to šlo 🙂 Cca na padesátém kilometru přestalo sněžit a najednou je cesta absolutně v pohodě.
Když dorazíme na místo, čekají tam na nás už babička, děda, prababička a pradědeček, Eliška, Adélka a Nina s Viktorkou. Pátík se chvilku choval u Elišky a na všechny se usmíval, bylo už něco po druhé, takže jsem si sebrala svoje malé díťátko, manžela vyslala do auta a šli jsme se ubytovat. Dostali jsme pokoj číslo čtyři, Naďa nám donesla postýlku, že se složí později. Mára donesl věci z auta a pustil se do montáže postýlky, já mezitím nakrmila Pátínka.
Postýlka nešla mému manželovi složit a začal nadávat, tak jsem přispěla radou a hele, postýlka je postavená 😀
Zavoláme si babičku Naďu nahoru do pokoje, protože jsme jí ještě nepředali dárek a tato oslava není oslavou, takže si nepřeje abychom jí přáli. Dostává od nás pouzdro na brýle s příspěvkem na brýle, zamotaném bavlnkou od shora až dolů (Lenička se předchozí večer trochu nudila :D)… A pak teda já dostávám dárek k svátku, další knížku, juppííí…
Vyrazíme dolů, malého se ujme Nina, aby si mamka mohla odskočit na čerstvý vzduch. Dorazí Bezďové, Pátík chytá záchvat breku. Beru ho nahoru do pokoje, zkouším ho uspat, ale nic… Takže jdeme zase dolů a to už moje malé dítko chytá totální hysterický záchvat a tak ho balím a jdu s ním na pokoj. Po chvilce usíná a já se můžu jít bavit dolů s ostatními. Zapínám chůvičku a zkoušíme její funkčnost, funguje.
Přestože si naše oslavenkyně nepřála oslavu a dárky, nikdo jí neposlechl a všichni přejí a gratulují a dávají dárky 🙂 Originální sklenička s vínem, krásné přání (hraje a zabírá si ho Viktorka), lístky do divadla, krásný dort v podobě foťáku… Prostě pro úžasného človíčka úžasné dárky.
Jdu se podívat na Pátínka a už když přicházím k pokoji, slyším ho jak pláče, nechápu, chůvička dole byla zticha… No jen dojdu do pokoje pochopím, Pátík asi nějak strčil do postýlky a vypadnul adaptér… Takže chvilka chování a když se uklidníme, tak se jdeme podívat dolů na ostatní. No ale jak přijdeme, tak Pátík začne ječet, jakoby ho na nože brali, zkouším ho dát do sedačky, co dostal k svátku a kterou jsme vzali sebou, ale všechno marné.. Odebírám se pomalu ale jistě zase nahoru do našeho pokojíku, kde se snažím uklidnit to naše robátko chůzí po pokoji. Po chvilce se trochu zklidní a tak ho zkouším dát do postýlky, samo o sobě to nefunguje, a tak musím houpat… Přijde se na nás kouknout babička, ale to už Pátínek pomalu usíná. Vyndavám knížku a houpu. Po chvilce konečně usíná, pro jistotu zůstávám u něj a čtu si. V osm Pátína přebalím a nakrmím, mezitím dorazí taťka a nechá Pátíka odkrknout. Chvilku s ním ještě oba zůstáváme na pokoji a když máme jistotu, že už bude opravdu spinkat, tak se odebíráme dolů za zábavou.
Chůvička funguje, to jsme pořádně ozkoušeli, řádně zajistili adaptér a zábava může začít. Nejedlíci z Plzně už dorazili taky. Všichni tlachají, ale nikdo moc tancovat nechce, takže jdu nahoru pro flešku a zkouším naše svatební hity. Chytám se jen já a Naďa, posléze se přidává Zuzka. Potom pouštím pomalejší hudbu a začíná se ploužit. Mára vyzývá Naďu, pár lidiček se přidává. Pak mi to nedá a pustím si tam naší svatební „Nám se stalo něco překrásného“ a ploužíme s Márou. Užívám si to 🙂
Pak zkoušíme míchat s Márou nějaké ty hitovky, něco se chytne, něco ne. Mezitím se vrátil Zbyněk s Eliškou, kteří jeli do nemocnice, páč Zbyněk si trochu kuchnul prst. Vrátí se s ovázaným palcem, velice originální obvázání všechny pobaví.
Když spustíme Kabáty, zábava se rozjíždí, Zbyněk vytahuje oblíbené masky a paruky a všichni se řežeme smíchem. Vytahuje se foťák a pořizují se nezapomenutelné snímky 🙂
Mára to o půlnoci balí a já ještě zůstávám, trsá se, zábava je dobrá. Okolo druhé to balím i já a jdu spát. Mára i Pátík spinká, tak si jen rychle vyčistím zuby a hupky dupky do pelíšku.
Ráno mám trochu obavu, kdy nás naše miminko vzbudí, ale jakoby něco tušil, vzbudí se až po půl osmé. Budím Máru, že se mi dolů nechce jít samotné a vytáhnu ho z postele, ale… Když dorazíme dolů, nikdo tam ještě není, tak se odebereme zpět do pokojíku a hrajeme si s Páťou až z toho usne.
Řešíme, kdy pojedeme a dojdeme k závěru, že venku zase napadnul sníh, tak půjdeme oškrábat auto. Když dorazíme dolů, už je tu babička. Já odhrabuju schody a cestu, Mára ometá auto a babička radí 😀 Potom se přidávám k Márovi a pomáhám mu s ometáním aut, protože se rozhodl, že neomete jen naši Zlatonku ale i zbývající vozy rodičů, Bezďů a Nejedlíků. Když máme hotovo, vevnitř už je trochu živo. Naďa krájí svůj krásný dort foťák. Za chvilku se budí Pátík, tak pro něj jdu nahoru a jdeme to zkusit, že bude s námi všemi dole. Je v pohodě, směje se, dokud si ho nevezme babička a nedorazí Nejedlíci. Zase řveme o sto šest.
Uklízím se s ním nahoru do pokoje a začínám balit, protože za chvilku pojedeme. Pátík je v postýlce v klidu a zase samý úsměv. Když mám už skoro dobaleno, doráží za mnou Mára, rozkládá postýlku, společně jí zabalíme a snášíme věci dolů. Postupně se se všemi loučíme, nasedáme do auta a vyrážíme směr Praha.
Usínám po chvilce, Pátík taky. Budím se až někde u Berouna a cesta vypadá dobře, silnice sice mokré, ale sníh žádný. Stavujeme se doma, Mára vynáší věci nahoru a bere koule na bowling. Já čekám s Pátíkem v autě.
Stavujeme se u mamky, odevzdáváme Pátíka, který neoplývá nějakou skvělou náladou a razíme na bowling. Přidává se k nám Píno. Na mě i na Márovi je znát únava a tak nám to moc nejde. Hrajeme cca dvě hodiny a volá mi mamka, že Pátík začíná plakat, takže dohráváme hru a jedeme domů.
Když dorazíme k mámě, očekávám babičku, ale ono ne, je tu teta Jituš. Z auta jsem donesla čistou plenku, ale jsem upozorněna, že mamka už si poradila a dala mu Irenčinu plínku, sice je mu dosti velká, má jí až do podpaží, ale účel splňuje. Jdeme papat, Jituš mi do toho radí, že to dělám blbě, jak se s ní hádám, tak Pátík začne vřískat, takže zase musím uklidňovat. Jíťa pak odejde, Mára dopil kafe a Patrik je dosti protivný, takže to všechno pobalíme a razíme domů.
Je skoro už osm, takže Patrika vykoupu a dám ho spát. Usíná v podstatě hned, jen se čas od času budí, ale vždy jen kníkne a spinká dál.
Náročný víkend, ale jako vždy se párty v Neznašovech povedla.
Fotečky ve fotogalerii 🙂