Už v pátek jsme věděli, že máme před sebou volný víkend, Mára nemusí do práce, takže co podnikneme? Toť otázka. Máme různé alternativy, ale necháváme to rozhodnutí na sobotu, až se vzbudíme a uvidíme podle nálady.
Když jsme se v sobotu ráno vzbudili, počasí vypadá tak různě a všelijace. Bude hezky nebo nebude, no, nevíme. Takže co teda se sobotou. Nakonec se rozhodneme pro výlet na Konopiště. Chvíli, dost dlouhou chvíli, přemýšlím, co si mám vzít na sebe. Všechno už je mi poněkud malé a tak nějak nevím co si vzít na sebe, čímž svého manžela přivádím k šílenství.
Balíme základní věci jako pití a já pro jistotu i mikinu a vyrážíme. Před Benešovem uvízneme v koloně a navíc začíná pršet, pecka. No když dorazíme na parkoviště ke Konopišti, naštěstí už neprší. Zaplatíme parkovné a vyrážíme směr hrad. Kudy? Jdeme za davem, takže po kamenité cestičce přímo k hradu a výběhu s medvědy. Vidíme jednoho dřevěného, ale živého žádného. Obhlížíme park okolo, zámek zvenčí, fotíme a zjišťujeme, že nám dochází baterka ve foťáku.
Pak vyrážíme dolů pod hrad k rybníku, poté k divadlu a nakonec do zahrad, kde chvíli odpočineme. Márovi se zalíbí obelisky a tak u nich pořídíme pár fotek a pak už vyrážíme zase podél rybníka zpátky k autu. Dumáme co s obědem, ale nikde nás nějak nic nezaujme, takže se vrátíme k autu a vyrážíme zpátky ku Praze. Zastavujeme u motorestu, ale mě teda nenadchne ani jedno jídlo, tak si dáme jen něco k pití a pokračujeme dál.
Nakonec se rozhodneme, že se stavíme na Vyžlovce v pizzerii. Cestou trochu bloudíme, ale ne díky navigátorovi (mě) ale díky mapě, v ní je jedna silnice, ale v reálu v každé vesnici několik odboček.
Nakonec do pizzerky dorazíme, Mára si dává steak, já pizzu a oba zkoušíme okurkovo-citronovou limonádu, už nikdy.. Jako chuť zajímavá, ale že by to bylo něco zářného a úžasného opravdu ne.
Zaplatíme a Mára se chce podívat ještě do Průhonického parku. Takže vyrážíme směr Průhonice. Zaplatíme vstupné a jdeme zase na další procházku. Zámek krásný, Mára hledá na zámku známky pohádek 🙂 Já to prostě nevidím, ale Mára prostě vidí ty komíny a tak. Chvíli si procházíme a pak píše Dana, že už je doma a máme dorazit pro okurky, takže doprojdeme část parku a vracíme se zpět k autu. Zaplatíme parkovné a vyrážíme pro okurky a pak směr domů. Náročný ale krásný den, který jsme po dlouhé době strávili jen spolu sami dva.
Pár fotek, které zachytil náš vybitý foťák a Márův vybíjející se mobil najdete v galerii